Zakladatelem plastické chirurgie u nás byl akademik František Burian. Vynikající vědec, skvělý chirurg obdařený nebývalou zručností a invencí, které mu umožnili stát se plastickým chirurgem světového formátu. Své první větší zkušenosti získal v období I. světové války, kdy zřídil stanici plastické chirurgie v Temešváru, kterou po skončení války převedl do divizní nemocnice na Hradčanech. V prvních poválečných letech tato stanice sloužila hlavně k řešení těžkých poúrazových stavů z období I. světové války. Po jejím přechodním přemístění do Jedličkova ústavu v Praze na Pankráci nachází pracoviště od roku 1937 své definitivní sídlo ve státní nemocnici na Královských Vinohradech, kde se stalo základem ústavu a později i kliniky plastické chirurgie. S vytvořením oddělení pro léčbu popálenin v Praze se okruh poskytované léčebně preventivní péče rozšířil na léčení nemocných se zevními vrozenými vadami obličeje, genitálu, končetin a trupu, s nádorovým onemocněním kůže, popáleninami, ztrátovými poraněními, poúrazovými stavy a s vadami kosmetickými.
Také v ostatních městech tehdejšího Československa vznikají nová pracoviště plastické chirurgie. V roce 1948 to byl ústav a později i klinika plastické chirurgie v Brně, o rok později klinika plastické chirurgie v Bratislavě. I v dalších městech jsou zřizovány při fakultních krajských i okresních nemocnicích postupně nová pracoviště plastické chirurgie, stejně jako specializovaná pracoviště pro léčení popálených v Ostravě, Košicích a Brně.
Akademik Burian vychoval celou plejádu vynikajících plastických chirurgů, kteří byli důstojnými pokračovateli jeho záslužné práce. Z nich lze jmenovat profesora Václava Karfíka, 1. přednostu brněnské kliniky a později 2. přednostu pražské kliniky plastické chirurgie, který se zasloužil o rozvoj chirurgie ruky, chirurgie poraněného obličeje, i dalších problematik. K žákům profesora Buriana patřila i profesorka Helena Pešková, další s přednostů pražské kliniky, skvělá operatérka, oddaná zcela své profesi. Po profesorce Peškové převzal vedení kliniky profesor Miroslav Fára, také Burianův žák. Ten zasvětil celý svůj život především problematice obličejových rozštěpů a jeho práci se dostalo i velkého mezinárodního uznání. Z dalších žáků profesora Buriana je třeba jmenovat profesorku Radanu Königovou, 1. přednostku Kliniky popáleninové medicíny v Praze, dále profesora Demjéna, 1. přednostu Kliniky plastické chirurgie v Bratislavě, primáře Hasmana, profesora Kubáčka, profesora Bařinku, primáře Fahouna a primáře Česaného.
Zásluhou profesora Arnolda Jiráska, tehdejšího prezidenta lékařské komory, s velkým přispěním doktora Buriana, byla u nás v roce 1932 plastická chirurgie jako první na světě uznána samostatným oborem a jako taková i přednášena studentům Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
V České republice v současné době je pět univerzitních klinik plastické chirurgie s výukou posluchačů lékařských fakult – tři pražské a dvě brněnské.
-
Klinika plastické chirurgie 3.LF UK a FN Královské Vinohrady;
-
Klinika plastické a estetické chirurgie Masarykovy univerzity v Brně;
-
Klinika plastické chirurgie 1.LF UK a FN na Bulovce, která je současně i sídlem Subkatedry plastické chirurgie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ);
-
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie Masarykovy univerzity v Brně;
-
Klinika popáleninové medicíny 3.LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze.
Plastická chirurgie je atestačním oborem od roku 1966. V minulosti byla nástavbovým oborem, to znamená, že podmínkou pro zařazení do specializační přípravy v plastické chirurgie bylo složení atestace s chirurgie I. stupně. Po vstupu do Evropské unie se plastická chirurgie stala tzv. základním oborem s jednostupňovou atestací. Subkatedra plastické chirurgie ILF (později IPVZ) v Praze, která je zodpovědná za specializační přípravu v oboru, byla zřízena v roce 1987.